Sekera

Běžně používanou zbraní byla sekera. Nebyla jen zbraní, ale hlavně nástrojem. Sekera jako nástroj byla nezbytná v každé domácnosti. Byla tedy široce dostupná a každý muž ji byl zvyklý ovládat. Typickou sekerou z doby velkomoravské představuje bradatice s poměrně dlouhými ostny podél násadního otvoru. Díky nálezům z hradiště v Mikulčicích, kde se díky příhodným podmínkám dochovaly i dřevěné předměty, známe i délku topůrek sekyr. Nejdelší z nich dosahuje délky 90 cm, ostatní většinou kolem 70 až 75 centimetrů. Topůrka se nenasazovala jako dnes „svrchu“ s pomocí klínku, ale nasazovala se odspodu, podobně jako dnes krumpáč.

Kopí

Hojně rozšířenou zbraní i u pěších a méně movitých bojovníků byla kopí. Vojenská formace ve které jsou v zadních řadách četně zastoupeni kopiníci je velice účinná. Kopí „slovanského“ typu jsou listovitého tvaru s tulejí pro ratiště. Hojně se ale také používala kopí „franského“ typu, ta bývala s osmihrannou tulejí, masivnější a opatřená křidélky. Ratiště kopí mohlo být i hráněné pro lepší úchop.

Meč

Nejvýše postavení velkomoravští bojovníci si mohli dovolit i meč. Meč byl původně výhradně dovážený, domácí řemeslníci jej ještě neuměli vyrobit, ale časem se stal předmětem domácí produkce. Dovážely se hlavně čepele mečů, příčky a hlavice jsou pravděpodobně velkomoravské výroby. Meč nebyl jen zbraní, byl i záležitostí vysoce prestižní. Ten, kdo jej vlastnil tím dával najevo, že mocným člověkem.

Staré Město, Modrá.","image007.jpg") ?>
Válečný nůž

Většina lidí vlastnila i svůj vlastní nůž. Ten sloužil hlavně jako nástroj, ale v časech války byl dobrý i do boje. Jako válečné nože jsou označovány velké nože nad 20 centimetrů. Některé bývaly v pochvách okovaných sanicovitým kováním. To bylo často tepané, nebo zdobené emailem.