Hlavní část obživy raně středověkého člověka představovalo zemědělství. Lov, popřípadě sběr lesních plodů byl pouze doplňkem. Zemědělství Velké Moravy se samozřejmě neomezovalo jen na pěstování rostlin, důležitou složkou byl i chov zvířat. Nicméně konzumace masa nebyla pro prostého člověka běžná a podstatnou část potravy tvořily nejrůznější obilné kaše a placky.

Rostlinná výroba

Nejvíce poznatků o velkomoravských plodinách přinesl systematický archeologický výzkum jednoho z nevýznamnějších center Velkomoravské říše - Mikulčic. Na většině dalších lokalit se zbytky rostlinného původu uchovaly jen velmi vzácně. Dochované botanické zbytky můžeme rozdělit na několik okruhů podle způsobu dochování (konzervace v důsledku styku s kovem, konzervace zuhelnatěním, konzervace bez přístupu vzduchu v trvale zamokřených lokacích a další). Z početných souborů z Mikulčic dokážeme určit i některá rostlinná společenstva.

Obilniny

Většinu pěstovaných rostlin představovaly obilniny. Velkomoravský zemědělec hospodařil na poli čtvercového tvaru které oral do kříže. Doklady křížové orby máme přímo z jednoho z center Velké Moravy - z Mikulčic, ale i dalších lokalit. Oralo se dřevěným rádlem s železnou radlicí a krojidlem, které krájelo půdu před radlicí. V 9. století se pole ještě záměrně nehnojila.Díky dochování zuhelnatělých obilek a pylům víme, že velkomoravští zemědělci pěstovali pšenici, ječmen, žito, oves i proso.

Sklizeň obilí

Zralé obilí bylo potřeba sklidit. K tomuto účelu se používaly železné srpy, kterými se obilí odřezávalo pod klasem. Na poli zbyla dlouhá sláma, ta byla dále využila jako střešní krytina. Sklizené klasy se musely vymlátit pomocí holí (cepy v dnešním slova smyslu se ještě nepoužívaly), popřípadě se "vymlátilo" převáděním dobytka po klasech. Obilí bylo potřeba zbavit pomocí větru pluch a poté se uložilo do zásobních jam.

Z archeologických nálezů známe i velkomoravské kosy, které se ale pro sklizeň obilí nepoužívaly, byly to kosy krátké, které svíraly tupý úhel s násadou a sloužily jako kosy na trávu.

Zásobní jámy

Zásobní jámy byly podzemní zásobnice pro uskladnění obilí. Měly hruškovitý, nebo kulovitý tvar a hloubku až tři metry. Jáma se zevnitř vypletla proutím a omazala hlínou, která se vypálila (jak ukazují nálezy mj. z Šestákova statku v Liboci). Následně se vystlala slámou a mohlo se do ní uložit obilí. Obilí uzavřené v zásobní jámě vydrželo až do dalšího roku, nebo do otevření zásobnice. Vytvořilo si prostředí, které jej konzervovalo a zabraňovalo působení hnilobných bakterií.

Luštěniny, zelenina, koření

Z dalších plodin, které se prokazatelně na Velké Moravě pěstovali můžeme jmenovat hrách, proso a okurky. Byla zde jistě i mrkev, zelí a další plodiny. Pěstovalo se i koření kterým se ochucovala jídla - kmín, majoránka a další.

Vinařství

Jako doklady vinařství v době Velké Moravy lze s jistotou brát tzv. vinařské nože. Zahnutý nůž s výčnělkem zvaným "securis". Lze předpokládat, že samotné ostří nože sloužilo k odřezávání hroznů a slabších větviček při prořezávání porostu. Securis pak nejspíš sloužil pro odstraňování masivnějších větviček odsekáváním, jeho robustnější konstrukce toto umožňuje a díky tomu nedochází k vytváření zubů na ostří nože. Část nalezených vinařských nožů není opatřena tímto výběžkem a tak jejich určení jako vinařské není stoprocentně průkazné.

Z Mikulčické lokality "Na Valách" máme další doklady pěstování vinné révy právě z velkomoravského prostředí. Při rozboru botanických makrozbytků byly zjištěny dva soubory peciček. První byl podobný dnes vzácné révě lesní, ale byly na nich patrné znaky záměrného pěstování. Druhý méně početný soubor pak představují pecičky révy záměrně pěstované. Jak již bylo výše naznačeno lesní réva dodnes vzácně roste v některých lesích jižní Moravy.

Ovocnictví, sadařství

Z doby 9. století na Moravě máme z písemných pramenů doložené i ovocné sady, které stávaly přinejmenším v blízkosti hradišť. Jaké stromy se zde pěstovaly nám poví opět archeologie. V sadech, nebo u domů stávaly jabloně, hrušně, višně, dříny a broskve. Víme o nich opět ze zbytků jejich plodů a z rozborů objevených dřev.

pravděpodobně moc nelišila. ","",0,0,0,0) ?>

Máme časté nálezy pecek broskvoně a několika druhů slivoní. Těžko obhajitelná je myšlenka o importu broskví z dalekého Balkánu. Nejbližší analogií z raně středověkého slovanského prostředí představují nálezy z polské části Těšína. Nalezené makrozbytky slivoní lze ztotožnit s recentními druhy slívou, trnkou a švestkou domácí. Známe i doklady pěstování třešní, jabloní, hrušní, višní, vlašského ořechu a meruněk.

Využití tzv. vinařských nožů bez výběžku "securis" lze hledat v ovocnictví, popřípadě jejich univerzálním využití v obou odvětvích. Doklady velkomoravského ovocnictví představují pecky a jádra plodů nalezené v zuhelnatělém i nezuhelnatělém stavu z Dolních Věstonic, Mikulčic, Šardiček a dalších lokalit

Sběr plodů

Další botanické makrozbytky dokládají existenci dalších, patrně sbíraných plodin. Byly jimi třešeň ptáčnice, lesní réva, maliny, ostružiny, trnky a další. Častý byl i sběr lískových oříšků. Pro výkrm prasat pak zřejmě sloužily žaludy velice rozšířených dubů.

Sbírané plody dřínu našly užití jako součást potravní složky, ale i v léčitelství. Dřín má na Moravě dodnes několik oblastí. K medicinálním účelům byly sbírány nejspíš i plody hlohu, chebdí, jeřábu, růžových šípků a bezu černého.

Další plodiny mohly být sbírány pro barvení látek a oděvů - kalina, střemcha, ptačí zob, světlice a mnoho dalších.

Textilní plodiny

Pěstovaly se i plodiny, které nesloužily jako potrava, ale pro výrobu oděvů. K těmto účelům se pěstoval len a konopí, jejich semena se objevila v archeologických situacích. Stonky těchto plodin se zpracovaly na vlákna, která se spřádala do nití. Více o nich naleznete zde.

Živočišná výroba

Chov domácích zvířat

Kosti zvířat chovaných na Velké Moravě známe opět z archeologických nálezů. Většinu nálezů představují kosti hovězího dobytka, prasete domácího, ovce, kozy a drůbeže. Máme i nepočetné doklady chovu osla a jako symbol prestiže byl chován i páv. Ovce nebyly chovány jen pro mléko a maso. Důležitá byla produkce vlny pro výrobu textilií.

Lov

Často, snad k lovu, byly chováni i psi, jejich kosti bývají v nálezech relativně běžné. Pietně uložené ostatky psů známe například z hradiště Břeclav - Pohansko. Pro lov byli chováni i draví ptáci. Lov představoval jen doplněk potravy a pravděpodobně byl už na Velké Moravě výsadou nobility.

Rybolov

Dokladů rybolovu z Velké Moravy máme celou řadu. Nejčastěji nacházíme rybářské háčky., některé zpevněné tordováním (kroucením kovu). K lovu ryb z loďky sloužily ostě, jakési rybářské „vidle“ se zpětnými háčky. Známe ostě dvoj- i trojhroté.

Převážně ze zaniklých říčních koryt máme poměrně početné nálezy monoxylů – lodí dlabaných z jednoho kusu, většinou dubového, kmene. Jejich délka se nejčastěji pohybuje kolem devíti metrů. Z hradiště v Mikulčicích známe i pádla. Některé z lodí byly opatřeny úchytem na upevnění pochodně, nebo lampičky pro noční lov.

Často se lovilo i do sítí, což dokládají nálezy síťovacích jehel. Jehly bývaly zhotoveny ze železa, z kosti a jistě i ze dřeva. Dřevěné jehly se díky organickému materiálu nedochovaly. Součástí rybářských sítí byly i kamenné zátěže, které známe z několika nálezů. Síť byla z horní strany opatřena dřevěnými plováky.

Z Mikulčic známe nálezy vrší. Vrš byla past na ryby pletená z proutí. Jednalo se o jakýsi koš, který dovolil rybě vplout, ale ven ji už nepustil.

Ryby, které se na Velké Moravě lovily, známe opět z archeologických nálezů, konkrétně pak z jejich šupin a kostí. Lovily se

K uchování živých ryb sloužily haltýře, někdy vyložené kameny. Právě z haltýřů máme četné nálezy šupin. Haltýř měl podobu mělké studny.

Literatura: