Jídlo prostého člověka a velmože se v zásadě moc nelišilo. Hlavní rozdíl býval v kvalitě a množství jídla. Celý proces přípravy býval nejčastěji ženskou záležitostí..

Základní potravinou byla pšenice, z ní se vyráběla na ručním mlýnku mouka. Mletí mouky byla práce náročná. Náročná byla jak časově, tak i fyzicky. Pro získání kvalitní mouky se proces mletí i několikrát opakoval. Kvalitně semlít čtvrt kila obilí mohlo trvat asi dvě hodiny. Přes to všechno obilí mlely ženy. Ruční mlýnek měl podobu dvou kamenů na sebe přiléhající (nazývají se ležák a běhoun). Horní, běhoun, byl opatřen "kolíkem" kterým byl otáčen.

Chleba, pečivo, placky

Pečivo spolu s kašemi bývalo základním jídlem všech společenských vrstev. Prostému člověku stačil jako hlavní jídlo, kdežto velmož jej měl často jen jako přílohu k masu. Nejstarší doklady pečení chleba a to i kvašeného a z kvalitní mouky známe z hlubokého pravěku ze Švýcarska. Přímo z námi sledovaného období známe i archeologické doklady chleba a chlebové hmoty z Klučova a Nitry. Z období mladšího jej známe mimo jiné z Olomouce.

Díky nálezům dovedeme říct jak raně středověký, potažmo velkomoravský, chléb vypadal. Chléb byl malý, často kvašený a přibližně kulatého tvaru. Dal by přibližně se srovnat s dnešními malými chleby (většinou býval ale menší).

Chléb a pečivo obecně bývalo obvykle tmavé. Mouka se mlela i několikrát aby byla jemnější. Kvalitně umlít čtvrt kila mouky mohlo trvat i dvě hodiny. Pro církevní účely se pekly hostie z mouky velice jemné a důkladně prosívané. Ke slavnostním a svátečním příležitostem se peklo pečivo světlé a jemné. Jak chleba, tak i koláče.

Příprava kvašeného chleba začínala několik dní před jeho pečením výrobou kvásku. Kvásek se mohl vyrobit několika způsoby. Jedním z nich byl ten, kdy část těsta z předchozího pečení se ponechala stranou, polila vodou a po zamoučení se nechala vzejít. Peklo se v hliněných pecích, které sloužily zároveň i k vytápění domu. Pece bylo nejprve potřeba rozpálit a to i několikahodinovým topením. Pec se po "roztopení" vymetla a dovnitř se mohlo naskládat pečivo.

Nejčastěji pro okamžitou konzumaci se pekly obyčejné placky. Ty byly často z nekvašeného těsta a pečené na rozpáleném kameni.

Kaše

Jak již bylo uvedeno výše kaše byla společně s chlebem nejčastějším jídlem. Známe kaše slané i sladké, ty bývaly někdy i slavnostním jídlem.

Kaše slaná bývala silně omaštěna a sladká se ochucovala například ovocem a medem. Základem byla voda, mléko nebo smetana spolu moukou či vločkami, které se vyráběly ve stoupách. Stoupy sloužily i na výrobu jahel z prosa a snad i k odpluchování obilí.

Pražmo

Z ještě nezralého obilí se připravovalo pražmo. Pražilo se již zmíněné nezralé obilí, ale i luštěniny na velkých hliněných pekáčích - pražnicích. Pražnice mívaly čtvercový nebo mírně obdélný tvar a rozměry přibližně 1x1 metr. Princip přípravy pokrmu na pražnici se v zásadě nelišil od pečení na žhavém kameni. Na pažnici se rozdělal oheň a ta se rozpálila. Následně byl vymeten popel a mohlo se začít s přípravou jídla.

Polévky

Součástí jídelníčku bývaly i různé polévky, jejichž základem býval často zeleninový a řidčeji i masový vývar. Často se přidávalo mléko, smetana, vejce a "těstoviny".

Maso

Příprava masa bývala různá, nejčastěji se ale vařilo. Vaření, na rozdíl třeba od rožnění, umožňuje minimalizovat ztráty tuku. Ze vzniklého vývaru šlo připravit polévku. Pečení masa na rožni tak byla záležitost hlavně nobility.

Nejčastěji se připravovalo maso domácích zvířat - hovězí, vepřové, skopové a drůbeží. Konzumovalo se i maso lovné zvěře, lov byl ale nejspíš již v dobách Velké Moravy výsadou nobility. Samozřejmostí byla i konzumace rybího masa, což dokládají jednak nálezy rybářských propriet (osti, háčky, zátěže k sítím…) a zároveň i kosterní materiál a šupiny ryb. Ryba byla zároveň i postním jídlem, ale přísné dodržování církevních postů lze stěží předpokládat i u nejvyšších společenských vrstev.

Výjimečně máme doloženu konzumaci želvího masa, například z Čejče na Hodonínsku.

Mléčné výrobky, vejce

Podle zprávy ibn Rusty (doslovný překlad) se na trzích s mlékem neobchodovalo. Nejspíš z toho důvodu, že mléko mohlo snadno zkysnout a tak se s ním obchodovalo stále. Mléko mohlo sloužit k přímé konzumaci, zároveň se přidávalo do kaší a polévek. Sloužilo jako základ pro další potraviny - tvaroh a sýry. Ostatně plesnivý sýr a tvrdý chléb uvádí Kosmas jako pokrm prostého člověka.

Z hrobových nálezů známe i vejce, nejčastěji bývají slepičí. Vejce sloužilo nejen ke konzumaci, ale mělo i význam symbolický (viz. hliněné malované pisnaky).

Ovoce, zelenina, luštětniny

Již z naší doby máme písemně doložené sady, které bývaly pleněny při vpádech franských vojsk. Ve své době měl ovocný sad velikou hodnotu. Díky archeologickým nálezům víme jaké stromy velkomoravané pěstovali. Nejčastěji to byly jabloně, hrušně, dříny, višně, třešně ptáčnice, slivoně a broskvoně. Pěstoval se i ořešák. Velkomoravského období známe ze Slovenska nálezy moruše černé.

pravděpodobně moc nelišil.","",0,0,0,0) ?>

Součásti jídelníčku starých Moravanů byla samozřejmě i zelenina. Doklady o tom, jaké druhy zeleniny na Velké Moravě rostly máme ale pramalé. S jistotou můžeme tvrdit, že se pěstovala okurka. Několik jejich semen se dochovalo v jednom z mikulčických příkopů. Pěstovala se i různá kořenová zelenia (mrkev, petržel aj.), zelí, salátové rostliny, cibule a mnoho dalších.

Spolu s pěstováním obilnin se v pravěku šířilo i pěstování luštěniny. Z luštěnin více než pravděpodobně pěstovaných na Velké Moravě můžeme jmenovat hrách a čočku..

Koření, dochucovadla, sůl

Ochutit jídlo nebyl pro Moravany problém. Rostla tu (a dodnes roste) celá řada bylin vhodných pro dochucení jídel. Z těch nejpoužívanějších můžeme jmenovat kmín, šťovík, řeřichu, majoránku, dobromysl, mátu, petržel, kopřivu, sléz, třezalka a mnoho dalších. Velkomoravská kuchyně se pravděpodobně nespokojila jen s domácími bylinami a díky čilému obchodu se nejspíš dováželo i různé koření z Orientu (snad skořice, hřebíček, pepř…) i Franské říše. Karel Veliký nechával ve velkém množství pěstovat na svých statcích mnoho druhů koření. Kláštery mívaly vyhrazené zahrady pro pěstování kuchyňských bylin. Z analýz lidských koprolitů (Kolín nad Rýnem, Duisburg) pochází další cenné poznatky o koření a stravě vůbec.

K oslazení pokrmů se používal v nevětší míře med lesních včel. Jako sladidlo sloužily i sirupy z javoru a břízy. Dobrým sladidlem doloženým z etnografie jsou i sušené rozemleté hrušky.

Již v raném středověku byla známa výroba octa, ta ostatně byla známa od starověku. Surovinou pro výrobu octa bylo různé ovoce, piva ale dokonce i bukvice.

Přes všechna koření byla hlavním ochucovadlem sůl. Dá se předpokládat, že nechyběla v jídelníčku žádného Moravana. Bývala ale drahá a musela se dovážet. Většina soli pocházela ze Sedmihradska, odtud máme čilý obchod písemně doložen. Sůl se dovážela jistě i z jiných míst (Polsko aj.).





Pití

Nealko

Z nealkoholických nápojů se nejčastěji pila voda. V případě, že nebyl nablízku příhodný vodní zdroj, byla vyhloubena studna. Voda nebyla však jediným nealkoholickým nápojem - pily se i různé ovocné šťávy a mošty.

Pivo, kvas

Slovanský název pivo doslova znamená "to, co se pije". Pití piva bylo velice časté a je už od pravěku společenskou událostí. Pivo mělo však poněkud jinou podobu než ji známe dnes. Bývalo husté a často bylo označováno jako jídlo. Vařilo se podomácku a nejčastěji z pšenice.

První zmínky o záměrném pěstování chmele máme z Franské říše už z doby vlády Pipina Krátkého, z roku 768. Ale ještě dlouho poté se pivo vařilo i nechmelené. První písemná zmínka o chmelu u Slovanů je z 10. století, archeologické doklady máme od nás průběžně už od neolitu. Pro námi sledované - velkomoravské - období můžeme předpokládat pivo chmelené i nechmelené. První chmelnice (tedy záměrné pěstování chmelu ve velkém) je od nás písemně doloženo z 12. století.

Pivu je velmi podobný kvas, je doložen na Rusi už z 10. století, jeho historie je však dalece starší. Jeho použití je pro Velkou Moravu víc než pravděpodobné. Zhotovoval se z režné mouky (nebo chleba) a sladu.

Víno

Víno zhotovované z hroznů bývalo výsadou nobility a církve. Jeho pěstování máme doložené archeologickými nálezy, vinařskými noži počínaje a nálezy peciček konče. K doslazení vína před kvašením, které se dnes dělá cukrem, se používal med. Pilo se víno nejen domácí produkce, ale také dovážené (Porýní aj.).

Pro skladování a rozlévání vína sloužila pravděpodobně tzv. keramika antických tvarů. Byla z jemně plavené žluté hlíny a tvarově se podobala antické keramice. Na pití vína sloužily nejspíš i skleněné poháry, které známe z nálezů.

Ovocná vína bývala běžně dostupná i prostému lidu, krom ovoce lze víno udělat například i z březové mízy. Zde se dozvíte, jak vyrobit ovocné víno.

Medovina

Dalším alkoholickým nápojem byla medovina. Vyráběla se podobně jako víno, ale výchozí surovinou nebyly hrozny, ale med. Pití medoviny bylo velice časté a rozšířené. Ibn Rusta se o medovině přímo zmiňuje, píše o Moravanech, že "víno mají z medu".

Jak se jídlo připravovalo…

Pokud se jídlo nepeklo v peci, tak se nejčastěji vařilo. Jako nádoby pro vaření sloužily keramické hrnce nejrůznějších rozměrů. Hrnec tehdy býval univerzální nádobou a tomu odpovídá i jeho objem, který je závislý na použití nádoby. Jistou alternativu hrnců představují železné kotle, ty jsou ale poměrně vzácné a můžeme je předpokládat u nejvyšších vrstev.

Ke smažení masa mohla s jistou pravděpodobností sloužit i tzv. miska slezského typu. Ta mohla plnit funkci páve při smažení.

K přípravě obilovin a luštěnin, konkrétně pak k jejich pražení sloužily velké hliněné pekáče - pražnice.

Literatura: