Historie
O úroveň vý‘ cea.livinghistory.cz

Mikulčice - Valy

autor:Richard Bíško

Sídlo a centrum velkomoravské?

Velkomoravská říše byla v 9. století nejmocnějším slovanským státem ve střední Evropě. Byla důležitou křižovatkou obchodních cest, vytvořila několik bohatých středisek a hradišť, dala našemu národu křesťanství a pod tlakem mocnější Východofrancké říše si dovedla zachovat svébytnost vlastní i svébytnost pro svého nástupce - český stát. Byla společným státem Čechů, Moravanů, Slováků i dalších středoevropských Slovanů.

To, co víme o Velké Moravě a jejich dějinných osudech, o počátcích křesťanství i slovanského evropanství, známe především z písemných pramenů, v nichž byly zaznamenány události, které více či méně souvisí s dobou velkomoravskou.

Avšak letopisci a kronikáři nás neuspokojují, když nám vyprávějí jen o knížatech a králích, o vojenských výpravách i úskocích tehdejších vládců. Jejich zprávy jsou velice kusé a my chceme poznat víc: kde se nacházelo centrum Velkomoravské říše a "ona nevýslovná pevnost Rostislavova a jeho staré město," jakožto sídlo a pevnost Mojmírovců, ale na tyto ani mnohé jiné otázky nám dochované zprávy neodpovídají. Na základě dosud známých písemných pramenů a zpráv hledají někteří čeští i slovenští historikové a archeologové Velkomoravské centrum v povodí řeky Moravy.

Snažíme-li se porovnat fakta zjištěná archeologickými výzkumy na některých velkomoravských sídlištích jako např. Staré Město u Uherského Hradiště, Staré Zámky u Líšně, Pohansko u Břeclavi , Rajhrad a především Mikulčice - Valy, kde archeologické výzkumy a objevy nasvědčují tomu, že se zde soustřeďovala moc světská, biskupská a církevní, což splňuje předpoklady pro lokalizaci centra Velkomoravské říše.

První zmínky o mikulčických Valech pocházejí z roku 1673 od faráře Jana Petra z Mikulčic, kde je v matrice děkanátu ve Veselí na Moravě záznam o farářových polích zvaných Na kněžských, kdysi patřících ke klášteru sv. Jiljí, jež je odnepaměti v rozvalinách. Moravský historik Řehoř Wolný píše, že v Mikulčicích je místo obehnané hliněným valem a vypráví se o něm, že jsou zde (od roku 1437) opuštěné trosky bývalého kláštera.

Je pozoruhodné, že J. A. Komenský toto místo už na své mapě nezaznamenal.

Do archeologického povědomí se Mikulčice dostávají až s poznámkami Karla Jaroslava Mašky a po něm se k nim vrací Inocenc Ladislav Červinka, po jehož zveřejnění ve své knize "Slované na Moravě a Říše velkomoravská" se Mikulčice stávají stálým centem zájmu archeologů.

První terénní výzkum Josefa Poulíka začal 16. srpna 1954. Z počátku byly nálezy v této lokalitě pouze ojedinělé. V průběhu dalších let soustavného výzkumu bylo odkryto dvanáct půdorysů církevních staveb, které jsou dokladem vlivu křesťanství.

Mezi těmito stavbami zvlášť zaujme trojlodní bazilika s podélnou, půlkruhovitě uzavřenou apsidou, dvěma nartexy rozdělenými příčkou, baptisteriem a okolním pohřebištěm (kostel č. 3), která představuje dosud největší známou velkomoravskou sakrální stavbu o délce 34 m a šířce 9 m. V pěti hrobkách v chrámové lodi, bohužel již vyloupených a zdevastovaných, byli pravděpodobně pohřbeni příslušníci nejvyšší velkomoravské duchovní či světské nobility. Objevil se i názor, že v hrobu č. 580 v hlavní lodi baziliky byl pohřben arcibiskup Metoděj. Tato domněnka, jako i myšlenka o katedrálním chrámu, se opírá o tzv. proložní život sv. Cyrila a Metoděje, kde čteme, že Metoděj "leží pak ve velkém chrámu moravském po levé straně ve stěně za oltářem svaté Bohorodičky" (DVORNÍK 1970). Takový pohřeb by zde byl možný, protože základ apsidy je téměř 1 m široký. Nic však nebylo nalezeno. Byl - li tu hrob přímo ve stěně nebo v hrobce, pak byl nepochybně zničen při dobývání kamene. Avšak skutečnost, že Metoděj měl katedrální chrám, je dostatečným důkazem o tom, že církevní situace na Moravě byla už dobře stabilizována. Kolem kostela bylo objeveno 350 hrobů, jejichž nálezy dovolují předpokládat, že tento kostel byl postaven brzy po příchodu byzantské misie. Dokladem toho může být i nález "Cháronovy mince" - zlatého solidu byzantského císaře Michala III. z let 856 - 866 z hrobu velmože, situovaného blízko jižní základové zdi baziliky. Také umístění baziliky, tzn. na knížecím hradě, tedy nikoliv vně, ale uvnitř správního střediska, svědčí o funkci jako kostel biskupský v době působení byzantské misie. Taktéž architektonický typ moravských kostelů s půlkruhovými apsidami vychází z raněkřesťanské církevní architektury, který byl na Moravu přinesen z východu, z Byzance.

Křesťanství v centrální oblasti Velké Moravy nedokládají jen základy církevních staveb, přestože nahromadění dvanácti církevních staveb na poměrně malé ploše ukazuje na úzké vazby organizace církevní a politické, ale jsou to i početnější výrobky domácích umělecko - řemeslných dílen a také některé importované předměty, související s křesťanskou symbolikou. Zatím v největším počtu jsou nálezy tohoto druhu, pocházejících vesměs z hrobů, zastoupeny v Mikulčicích. Je mezi nimi stříbrný křížek, zobrazujícího Ukřižovaného v tunice, měděné pozlacené plechové kování dřevěné schránky ve tvaru rovnoramenného kříže s tepaným zobrazením muže v orodujícím gestu, rytina kněze nebo biskupa s pažemi v orodujícím gestu na pozlaceném nákončí, stříbrný gombík se stylizovanými rybami, aj.

Dalším významným nálezem je rotunda se dvěma apsidami (kostel č. 6), objevená roku 1960, nemající zatím v centrální oblasti Velké Moravy obdoby. Je téměř 15 m dlouhá a 7,30 m široká. Podle předmětů nalezených v jednom ze 190 hrobů, které k ní patřily, je možné tuto stavbu datovat k roku 825 nebo ještě dříve, do první čtvrtiny devátého století. Rotunda byla vyzdobena freskami, jejichž fragmenty byly nalezeny v troskách kostela. Bohužel však nebyl objeven ani jeden dostatečně velký úlomek, který by dovolil pokus o jejich rekonstrukci. Některé úlomky však nasvědčují tomu, že na freskách byly zpodobeny lidské postavy.

Ve vzdálenosti 30m od apsidy trojlodní baziliky se v písčitém podloží byl objeven široký tmavý pruh příkopu. V zásypu příkopu byly nalezeny kovové předměty a zejména železné ostruhy, které jsou dokladem toho, že vedle řemeslníků, žili v Mikulčicích také jezdci, kteří byly součástí knížecí družiny.

Od příkopu byl průzkum směřován na téměř nejvyšší místo hradiště kde byly na povrchu zjištěny úlomky malty a omítek. Byly objeveny pozůstatky základů obdélníkové budovy, dlouhé 26m a široké téměř 10m. Originály základového zdiva se zachovaly zvláště v příčce, která stavbu členila na východní (menší) a na západní (větší). Západní prostor budovy zcela zničili obyvatelé sídliště v 10. a 11. století, kteří si budovali své domy přímo na rozvalinách stavby. Uvnitř západní části byly objeveny zbytky lité maltové podlahy a kůly z kamennými obklady. Původně zde byly dřevěné sloupy, které nesly plochý dřevěný strop. Zde byly nalezeny pozůstatky kamenného krbu. Stavba byla datována pomocí vertikální statigrafie, struktury zdiva, složení malty a omítek, totožné u trojlodního kostela, do 9.století. V první polovině 10. století zaniká společně s kostely.

Poloha této stavby na nejvyšším místě hradiště, její tvar a zbytky kamenného krbu vedou k domněnce, že by mohlo jít o pozůstatky knížecího paláce. Tuto teorii potvrzuje to, že budovatelé mikulčického knížecího hradu a velmožských sídel využili nejen spleti říčních ramen, ale také jednotlivé sídelní komplexy silně opevnili dřevěnými palisádami a zdmi. Dokladem působení vyšší vrstvy je i větší množství nálezů ostruh - a to i pozlacených a železných,vykládaných stříbrem a mědí. Stejně tak jako i nález většího počtu mečů.

I přes snahy Josefa Cibulky nalézt obdobu půdorysu v kostelech v severní Itálii, západním Maďarsku a Rakousku se nepodařilo prokázat, že se jedná o sakrální stavbu. Pro jeho světský charakter svědčí zbytky kamenného krbu, které bychom v kostele těžko hledali. Při výzkumu na knížecím hradě byly odkryty zbytky litých maltových podlah, určené jako pozůstatky původních nadzemních, které svědčí o nadprůměrnosti obydlí.

Otázkou je i vztah knížecího hradu k podhradí (Štěpnice) o plošné výměře přes 200ha. Celá plocha je rozdělena do několika dvorců či sídlišť s kostely, avšak vysvětlit si jejich vztah ke knížecímu hradu není jednoduché. Ve spise "O pokřestění Bavorů a Korutanců" se uvádí, že si velmoži v knížectví Pribinově a Kocelově při Blatenském jezeře budovali na svých dvorcích vlastní kostely. Můžeme se tedy právem domnívat, že v době velkomoravské mohlo sloužit jako sídlo a pevnost Mojmírovců.

Vilém Hrubý se domníval, že "nevýslovná Rostislavova pevnost" není totožná se "starým městem Rostislavovým" a podle pozdějších archeologických nálezů lokalizuje staré město Rostislavovo do Starého Města u Uherského Hradiště. Již roku 1131 se na mapě u řeky Moravy u Uherského Hradiště objevuje označení villa Veligrad nebo-li osada Veligrad, která by se mohla jevit jako ona nevýslovná pevnost Rostislavova. Shodou okolností se i v okolí Brna ke stejnému letopočtu uvádí osada Veligrad. Z toho lze usuzovat, že název Velehrad nebo Veligrad ve středním Pomoraví nelze spojovat s ústředím velkomoravského státu. Pokud bychom tedy chtěli nazývat ustředí Velké Moravy Veligradem popř. Velehradem, museli bychom připustit, že těchto center bylo více.

Dušan Třeštík, který se zabýval lokalizací hlavního Velkomoravského centra se také domnívá, že dnešní Staré Město nemohlo být Rostislavovým sídlem ani sídlem Svatoplukovým, který sídlil v místě kde se od starých dob konal ústřední trh Staré Moravy. Podle něj tomu všemu odpovídají jen Mikulčice, již v době předvelkomoravské významné centrum, mohutně opevněné, s rozvinutou výrobou.

Po zániku Velké Moravy na počátku 10. stol. se sice opevnění velkomoravského hradiště, jakož i kamenné i církevní stavby, mění pozvolna v rozvaliny, avšak život v něm nezaniká. Archeologické výzkumy naznačují, že na bývalé sídlo vládnoucí vrstvy proniká vesnické obyvatelstvo, které se vrací k pohanským zvyklostem, jak lze soudit z kultovních objektů na mikulčickém podhradí, datovaných do první poloviny 10. stol. Později však v 11. a 12. stol. byly některé církevní stavby, jako např. dvouapsidová rotunda obnoveny a pohřbívalo se u nich až do počátku 13. stol.

Je otázkou, zda v raném středověku je možné hledat hlavní ustředí Velké Moravy, když se v této neklidné době vládlo spíše ze sedla než z trůnu. Měla tedy Velká Morava jenom jedno centrum? Evidentně vznikalo mnoho center tehdejší moci, dá se ovšem s jistotou prohlásit jedno z nich za "hlavní"? A pokud ano, přisuzujeme tento význam právě Mikulčicím, jako tehdejšímu největšímu politickému a mocenskému centru.

Bibliografie:
  • ČAPEK, V. - PÁTEK, J. 1992: Světové dějiny I. Praha
  • DVORNÍK, F. 1970: Byzantské misie u Slovanů. Praha.
  • CHROPOVSKÝ, B. - POULÍK, J. 1985: Velká Morava a počátky československé státnosti. Praha.
  • CHROPOVSKÝ, B. 1989: Slované. Historický, politický a kulturní vývoj a význam. Praha.
  • PODBORSKÝ, V. 2004: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno.
  • POULÍK, J. 1963: Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích. Praha.
  • POULÍK, J. 1974: Mikulčice. Velkomoravské mocenské ústředí. Praha.
  • POULÍK, J. 1975: Mikulčice. Sídlo a pevnost knížat velkomoravských. Praha.


Na začátek stránky



chcete mezi nás?  reference   nabídka   sponzoring   mapa stránek   vyhledávání na webu   webmaster