Experimenty na semináři Archeopyromania 2007

Na všestarském semináři Archeopyromania 2007 jsme chtěli ověřit další možnosti při výrobě dehtu. Chtěli jsme tak navázat na náš předchozí úspěšný pokus s dvěma keramickými nádobami. Dehet vzniká z březové kůry při suché destilaci za teplot 230 – 280 ?C.

Prvním naším počinem byla výroba dehtu z březové kůry v keramické nádobě, která byla uzavřena druhou a utěsněna hlínou. Tyto nádoby jsme zakopali a nad zemí nechali jen dno horní nádoby. Následně jsme nad nádobami rozdělali oheň, který hořel tři hodiny.

Po otevření nádob jsme zjistili, že v dehet se proměnila jen malá horní část březové kůry. I přes značný žár nad nádobami jsme nedokázali vytvořit požadovanou teplotu vně nádob. Stalo se tak pravděpodobně díky ochlazování zakopaných nádob zemí. Experiment zopakujeme s tou změnou, že nádoby zakopeme jen po okraj té horní. Tím by měla být zabezpečena dostatečná těsnost a teplota uvnitř hrnců.

K dalším dvěma experimentům jsme nepoužili keramické nádoby. Chtěli jsme docílit hypotetického postupu použitelného již od paleolitu. Právě v paleolitu byl dehet používán k lepení silicitových čepelek ke dřevěnému tělu nástroje. Doklady výroby dehtu z té doby však nemáme. Víme jen, že k paleolitické výrobě nemohly být použity keramické nádoby, které v této době samozřejmě neexistovaly.

Po předchozích kladných zkušenostech s výrobou troudu ze zbytků lněného plátna v jílové „kouli“jsme se rozhodli použít tento postup i pro výrobu dehtu. Stejně tak jako dehet vzniká i troud z textilie zahřáním na určitou teplotu bez přístupu kyslíku.

Březovou kůru jsme tedy obalili do jílu a nechali 30 minut schnout u otevřeného ohně. Následně, po získání dostatečné pevnosti, jsme kolem ní rozdělali oheň. Ten jsme udržovali po 140 minut. Po vychladnutí a rozbití jílového obalu jsme zjistili, že v dehet se přeměnila jen nepatrná část březové kůry. Konkrétně pak ta, které nebyla v přímém kontaktu s jílem. Ač byl tedy pokus relativně úspěšný, jeho použití v minulosti do jisté míry vylučuje jeho malá efektivita a značná spotřeba paliva. Pokusíme se experiment zopakovat s menším množství jílu a lépe poskládanou březovou kůrou.

Poslední experiment (opět bez použití keramiky) vycházel z úspěšného pokusu polských kolegů. Ti dehet vyrobili v kamenné homoli utěsněné hlínou, kolem které rozdělali oheň. Chtěli jsme tedy jít ve stopách tohoto experimentu s tím rozdílem, že použijeme hliněnou homoli. To se následně ukázalo jako důvod našeho neúspěchu.

Postavili jsme tedy hliněnou homoli, kterou jsme vysušili rozděláním ohně vně i uvnitř. Homoli jsme naplnili březovou kůrou a důkladně uzavřeli. Kolem homole jsme z bezpečnostních důvodů vykopali mělký žlab, který bránil rozhoření ohně mimo požadovanou oblast.

Oheň jsme udržovali 3,5 hodiny kolem celého povrchu homole a i přes permanentní extremní žár (cca 1000 ?C) vně homole jsem uvnitř požadovanou teplotu nedosáhli. Březová kůra byla zcela netknutá. Neúspěch byl pravděpodobně způsoben masivní konstrukcí homole (báli jsme se prasklin, které by způsobily shoření kůry) a výbornými izolačními vlastnostmi hlíny. Experiment budeme v budoucnu opakovat s upravenou tenkostěnnou homolí.

Podívejte se na fotogalerii ze semináře Archeopyromania 2007.

Velký dík patří Společnosti experimentální archeologie (http://exrea.net) za skvělé zázemí a organizaci semináře, poskytnutí prostoru a kvanta spáleného dříví.